OECD Multilingual Summaries

OECD Communications Outlook 2013

Summary in Czech

Výhled OECD pro odvětví komunikací na rok 2013

Přehled v českém jazyce

Klíčová zjištění

V roce 2011 byl celkový počet připojení k síti v zemích OECD 2 066 milionů, což odpovídá 166 předplatitelům na 100 obyvatel. Předplatné mobilních telefonů přitom tvořilo 65,4 % z celkového počtu připojení (v porovnání se 64 % v roce 2009), přičemž počet předplatných u tradičních pevných linek i nadále klesá. Počet předplacených širokopásmových připojení přes optické vlákno se v letech 2009 až 2011 každým rokem zvyšoval o 16,61 %. Větší využití mobilního širokopásmového přístupu přitom bylo podníceno rostoucí oblibou chytrých telefonů. V červnu 2012 vzrostl průměrný podíl předplaceného mobilního připojení k Internetu v zemích OECD jako celku na 56,6 %, přestože v roce 2009 dosahoval pouhých 23,1 %.

V letech 2010 až 2012 došlo ke snížení cen hlasových služeb u pevných telefonních linek a ještě výrazněji u mobilních zařízení, což poukázalo na výrazný pokles ve všech vzorcích spotřeby, s výjimkou pevných obchodních služeb.

Cena balíčku dat za bezdrátové širokopásmové připojení pro notebooky (v rámci nabídek s limitem 500 MB za měsíc) se v zemích OECD pohybovala na průměrné úrovni 13,04 amerických dolarů z hlediska parity kupní síly, ačkoliv v některých zemích se vyšplhala až na 30 amerických dolarů. Průměrné výdaje za datový balíček o velikosti 10 GB pak byly 37,15 amerických dolarů. Datový balíček o velikosti 250 MB pro tablety stál v průměru 11,02 amerických dolarů za měsíc. Datový balíček, který obsahoval 5 GB dat pro tablety, vyšel průměrně na 24,74 amerických dolarů, jeho cena se však pohybovala v rozmezí od 7,98 amerických dolarů (Finsko) do 61,84 amerických dolarů (Nový Zéland).

Dříve odlišné komunikační služby se rychle sbližují, přičemž v důsledku digitalizace a zavádění pevných a bezdrátových infrastruktur dochází k rozšiřování šířky dostupného pásma všech typů komunikačních služeb. Příklady z Internetu zahrnují rychlé zavádění standardu dlouhodobého vývoje (LTE nebo 4G) pro mobilní sítě založeného na architektuře pro internetový protokol (IP) a používání aplikační technologie VoLTE (Voice over LTE); nebo videa na vyžádání založená na IP protokolu a live streamingové televizní služby od kabelových společností, poskytovatelů satelitního vysílání, poskytovatelů veřejnoprávního vysílání a poskytovatelů cloudových služeb a dalších služeb internetového streamování (OTT).

Příjmy z oblasti telekomunikací zaznamenaly v roce 2009 citelný pokles, avšak v roce 2010 se stabilizovaly a v roce 2011 se opět začaly šplhat nahoru. Tento vývoj lze přičítat síle trhu s mobilními komunikačními službami, zejména rychlému nárůstu počtu chytrých telefonů, ke kterému v tomto období došlo. K největšímu přenosu dat prostřednictvím chytrých telefonů nebo tabletů dochází díky využívání pevných sítí připojených přes Wi‑Fi; to se využívá více než mobilní sítě. Pevné sítě se tak ve svém důsledku staly páteřní sítí pro mobilní a bezdrátová zařízení, přičemž některé studie uvádějí, že 80 % dat používaných na mobilních zařízeních je přijímáno přes Wi‑Fi připojení k pevné síti.

Příjmy plynoucí z datových služeb rostou ve většině zemí OECD dvouciferným tempem a přenos dat v současné době představuje hlavní zdroj růstu síťových operátorů. Přestože nové služby, jako jsou například mobilní platby, nabízejí celou řadu významných příležitostí, jejich hlavní využití spočívá především v přenosu dat ve spojení s partnery, jako jsou úvěrové společnosti. Růst tradičních služeb, jako je telefonování či SMS, ve smyslu jejich podílu na příjmech se prakticky neočekává.

Klíčem k úspěchu mobilního ekosystému je přítomnost dostatečné hospodářské soutěže při poskytování síťové infrastruktury a služeb. Tato hospodářská soutěž přiměla některé provozovatele otevřít a sdílet jejich přístup k zákazníkům s mnohem větším úspěchem, než jakého by bylo možné dosáhnout v rámci zavedených regulačních opatření.

Přestože se Internet stále silně rozrůstá, jeho relativní růst se ve srovnání s předchozími obdobími v některých kategoriích snížil, což však bylo možné předpokládat vzhledem k rozsáhlému přijímání této technologie. Internet se spolu s analogovým audio vysíláním stal hlavním prostředkem distribuce zvukového obsahu. Přechod na digitální televizní vysílání již byl v zemích OECD takřka dokončen. V mnoha zemích nabízejí vysílací společnosti svůj obsah buď živě, nebo přes Internet pomocí funkce Catch‑up TV. Velmi rychle jsou přijímány také předplatné služby videa na vyžádání.

Nově vznikající otázky

Veřejní činitelé a regulační orgány hrají zásadní úlohu při zajišťování dostatečné hospodářské soutěže. To zahrnuje zajištění dostatečného disponibilního spektra, dostatečného množství IP adres či jiných číslovacích zdrojů pro nový vstup na trh a spravedlivé hospodářské soutěže mezi provozovateli a poskytovateli služeb internetového streamování (OTT).

Zajištění otevřenosti trhů pro poskytovatele služeb internetového streamování (OTT) a zařízení má zásadní význam pro inovaci širokopásmových infrastruktur i řešení hlavních průmyslových a širších ekonomických a sociálních problémů.

Čím dál tím více předních představitelů tohoto průmyslu tvrdí, že vysoké ceny za mezinárodní mobilní roamingové služby mají negativní dopad na jejich vztahy se zákazníky a představují významnou překážku pro obchodování a cestování v zemích OECD. Doporučení Rady OECD o mezinárodních mobilních roamingových službách (únor 2012) navrhuje posuzování a odstraňování překážek, které mohou bránit přístupu operátorů virtuálních mobilních sítí k místním velkoobchodním mobilním službám za účelem nabízení roamingových služeb.

Omezené spektrum a rostoucí poptávka po datových službách pravděpodobně způsobí, že se mobilní sítě budou snažit přenos dat odlehčit prostřednictvím pevných sítí. Veřejní činitelé a regulační orgány proto musí zajistit dostatečnou nabídku, aby udrželi dostačující páteřní síť pro bezdrátové sítě, a to zejména v případě nedostatečné konkurence v oblasti pevné přístupové sítě. Přestože se neustále debatuje o plánu tzv. „vláken k domovu“, všichni se shodují na tom, že provozovatelé sítí budou tuto technologii dále přibližovat k domácnostem a koncovým uživatelům. Výzva, které budou regulační orgány bez ohledu na použitou technologii čelit, spočívá v tom, že mnoho oblastí v zemích OECD se bude zřejmě potýkat s monopoly či duopoly pevných sítí. Bezdrátové sítě sice mohou představovat určitou konkurenci, ale dostupnost jejich spektra bude vždy limitována určitými hranicemi, které optická vlákna neznají.

Od Výhledu pro odvětví komunikací na rok 2011 již informační centrum Asia Pacific Network Information Centre spotřebovalo adresy internetového protokolu verze 4 (IPv4) při obvyklých postupech, podobně jako koordinační centrum Réseaux IP Europeéns Network Coordination Centre. Afrika, Severní Amerika a Jižní Amerika spotřebují svůj přidělený adresní prostor ve stanovené lhůtě. Přestože nástupce verze IPv4, verze IPv6, přinese prakticky neomezený počet adres – až 2¹²⁸, její implementace dosud neproběhla v žádném významném rozsahu. I když je v současné době již více než polovina zařízení nasazena na kabelové internetové připojení podporující protokol IPv6, méně než 1 % z těchto zařízení se připojuje ke službě, která poskytuje IPv6.

Zatímco průmyslové odvody či poplatky lze odůvodnit konkrétním účelem, jako je například financování regulačního orgánu tohoto odvětví nebo příspěvek na cíle univerzální služby, další daňové zatížení telekomunikací by mohlo poškodit nejen spotřebitele, ale také samotný průmysl.