OECD Multilingual Summaries

OECD Regional Outlook 2016

Productive Regions for Inclusive Societies

Summary in Czech

Regionální výhled OECD v roce 2016

Produktivní regiony pro inkluzivní společnosti

Přehled v českém jazyce

Regiony jsou důležité pro budování produktivních ekonomik a inkluzivních společností. Toto třetí vydání Regionálního výhledu OECD ukazuje, že ačkoli rozdíly v HDP na obyvatele se mezi jednotlivými zeměmi OECD v posledních dvou desetiletích snížily, země jsou svědky toho, že v rámci jejich hranic se zvyšují rozdíly v příjmech mezi regiony, městy a lidmi. Vedoucí regiony a města nyní soupeří více s jinými regiony a městy na globální úrovni než s ostatními v rámci své země. Rozdíly mezi regiony budou existovat vždy, avšak regiony, které zaostávají, mají příležitost dostihnout ostatní z hlediska sociálního a hospodářského rozvoje. Země se tím, že pomohou stimulovat toto dostihování, mohou dočkat dvojího přínosu ‑ jak zvýšení celkové produktivity, tak většího začlenění.

Ačkoli většina obyvatel zemí OECD žije v městských oblastech, venkovské regiony ležící v blízkosti měst i odlehlé venkovské regiony mohou mnoha způsoby přispět a přispívají k vnitrostátní prospetitě. Tento výhled se zaměřuje obzvláště na tyto regiony s nízkou hustotou osídlení a zdůrazňuje, jak musí země přehodnotit rozvoj venkova, aby začaly lépe využívat potenciál růstu produktivity všech venkovských regionů.

Vnitrostátní politiky zaměřené na konkrétní města, regiony a lokality hrají mimo jiné také důležitou úlohu při plnění ambiciózních cílů udržitelného rozvoje, Pařížské dohody z konference OSN o změně klimatu a konference Habitat III. Větší zapojení regionů a měst zajistí jejich obyvatelům větší příležitost vyjádřit se v rámci těchto a dalších globálních programů. Lokalizace cílů a jejich měření zvýší informovanost, povedou ke vzniku řešení přizpůsobených dané lokalitě a zajistí, aby žádný region nebo město nezůstaly pozadu.

Hlavní zjištění

• Průměrný rozdíl v produktivitě mezi regiony se během posledních dvou desetiletí zvýšil, neboť vedoucí regiony předstihují ostatní regiony ve své zemi. Rozdíl mezi průměrným HDP na pracovníka v 10 % nejlepších (pohraničních) regionů a 75 % nejslabších regionů v celé oblasti zemí OECD vzrostl téměř o 60 %, z 15 200 USD na 24 000 USD. V důsledku toho žije každý čtvrtý obyvatel zemí OECD v regionu, který hluboce zaostává za regiony s vysokou produktivitou v téže zemi.
• Omezené dostihování ostatních je částečně dáno různorodými systémy v rámci zemí, přičemž se ukazuje, že regiony s vysokou produktivitou mohou podnítit dostihování v celém hospodářství, ale ne vždy se tak děje. Přibližně tři čtvrtiny regionů s vysokou produktivitou jsou městskými regiony, ale městské oblasti tvoří jen jednu čtvrtinu regionů, které se snaží dostihnout ostatní. Pokud budeme počítat se současnou úrovní růstu, regiony dostihující ostatní a regiony s vysokou produktivitou nebudou mít stejnou úroveň produktivity dříve než v roce 2050. Regiony, které se v současnosti vzdalují, by za účelem překlenutí rozdílu v tomto období musely zvýšit růst produktivity na 2,8 %, což je čtyřikrát více než jejich současná míra růstu.
• Co se týče venkovských regionů, ty, které leží v blízkosti měst, jsou dynamičtější a odolnější vůči současné krizi než odlehlé venkovské regiony. Venkovské regiony ležící v blízkosti měst jsou domovem více než 80 % venkovského obyvatelstva a jejich příjem a růst produktivity je obvykle podobný situaci v městských regionech. Před vypuknutím krize (2000‑2007) zaznamenaly více než dvě třetiny venkovských regionů růst produktivity i zaměstnanosti. Od doby krize (2008‑2012) nebyly odlehlé venkovské regiony schopny dosáhnout z hlediska zaměstnanosti a produktivity zotavení.
• Zdá se, že obchodovatelné sektory jsou důležitou hnací silou produktivity pro dostižení ostatních jak v městských, tak venkovských regionech, a to navzdory jejich odlišné dynamice růstu. Regiony dostihující ostatní měly vyšší podíl svého hospodářství v těchto obchodovatelných sektorech (zejména v oblasti služeb, výroby nebo těžby zdrojů a veřejných služeb) a tento podíl během doby zvýšily na téměř 50 % svého výkonu, přičemž ve vzdalujících se regionech je to pouze jedna třetina.
• Pro výkonnost v oblasti produktivity jsou rovněž důležité postupy řádné správy. Regiony s vysokou produktivitou mají lepší výsledky v celooevropském průzkumu týkajícím se kvality vlády a v regionech dostihujících ostatní se její kvalita zlepšila. Opatření v oblasti řádné správy určené k řízení veřejných investic mohou snížit problémy týkající se produktivity a inkluze spojené s roztříštěností místních jurisdikcí, zejména v metropolitních oblastech.
• Pokud zohledníme vícestranná měřítka životní úrovně a nikoliv jen samotný příjem, jsou rozdíly mezi regiony větší. Měřítko kombinující příjem, zdraví a zaměstnanost ukazuje, že některé regiony mohou být postiženy vícerými rozdíly z hlediska blahobytu. Ve městech, která spojují pracovní místa s vysokou a nízkou kvalifikací ("bankéři a barmani"), jsou nerovnosti v oblasti příjmu obvykle vyšší než na vnitrostátní úrovni. Doplňkové politiky jsou důležité, aby se zajistilo, že růst produktivity bude přínosem pro různé sociální skupiny a lokality, a to i v rámci měst samotných.

Hlavní doporučení

Na řešení těchto problémů ohledně regionální produktivity a inkluze neexistuje jednoduchý politický recept, ale uplatnění veřejných opatření v několika oblastech může pomoci oživit produktivitu, inkluzi, nebo obojí:

• Aby se dosáhlo všech potenciálních přínosů, je třeba doplnit strukturální reformy, například trhu práce a trhu s výrobky, dalšími politikami zaměřenými na konkrétní lokality. Strukturální reformy mohou mít odlišné dopady v závislosti na regionu. Přísnější omezení trhu práce z hlediska ukazatelů ochrany zaměstnání postihují venkovské regiony s menšími trhy práce více než města. Lepší možnosti dopravy zvyšují skutečnou velikost místního trhu práce, což může doplnit konkrétní reformu trhu práce a zvýšit tak její dopad.
• Politiky v oblasti regionálního rozvoje by se měly zaměřit na hnací síly produktivity a na růst ve všech regionech pomocí strategických investic, nikoli jen pomocí dotací. Veřejné investice však coby součást vládních výdajů během posledních dvou desetiletí poklesly z 9,5 % na 7,7 %. Oživení kapacity vlád na nižší než vnitrostátní úrovni, které odpovídají za 59 % těchto investic, by mělo být větší prioritou. Investice, které usnadňují šíření inovací a osvědčených postupů ve všech sektorech a podnicích v rámci regionu a mimo něj jsou příležitostí ke zvýšení produktivity. I když se politiky v mnoha zemích snaží snížit rozdíly mezi regiony, měly by se vyvarovat potlačování růstu v regionech s nejvyšší produktivitou.
• Politiky v oblasti rozvoje měst by měly zvážit, jak jsou města propojena v "systém měst" v rámci určité země. Několik zemí uvádí nedávné nebo chystané změny vnitrostátních městských politik. Ačkoli se tyto politiky obvykle zaměřují na snížení sociálních a environmentálních nákladů ve městech, mohou vzít také v úvahu hospodářskou úlohu měst, jejich místní a meziregionální propojení ve vnitrostátní systém a jejich kapacitu vytvářet inovace, které by měly být přínosem pro širší hospodářství.
• Politiky v oblasti rozvoje venkova potřebují modernizaci v podobě přechodu na "venkovskou politiku 3.0". Bylo dosaženo pokroku, kdy se přístup k rozvoji venkova posunul od podpory zemědělských podniků k tomu, aby také uznal rozmanitost venkovských regionů a důležitost propojení s dynamickými oblastmi. Venkovská politika 3.0 soustředí pozornost na zlepšení konkurenčních výhod komunit pomocí integrovaných investic a náležitých místních služeb a pomocí podpory místní účasti a rozvoje zdola nahoru.
• V případě politik zaměřených na konkrétní lokality jsou zásadní správní opatření týkající se jejich provedení (otázka "jak"). V mnoha zemích probíhají reformy vlád na nižší než vnitrostátní úrovni s cílem přenést politiku na příslušnou úroveň nebo dosáhnout úspor z rozsahu u investic a poskytování služeb. Země nadále zkoušejí nalézt lepší způsoby, jak řídit politiku v oblasti regionálního rozvoje a veřejné investice na všech úrovních vlády, aby sloučily veřejná opatření ve všech politických oblastech a využily tak vzájemné doplňování a vyřešily situace vyžadující kompromis.